Po měsíční pauze zde máme opět prvního a s ním již třináctý díl Čaje o páté. Dnes se podíváme na to, jak je to s tím protahováním po tréninku.
Mýtus č. 13: Strečink po silovém tréninku.
Je zvykem, že každý trénink končí statickým strečinkem. Je to dobře nebo je to jen další mýtus?
V prvé řadě si pojďme říct, co je účelem onoho protažení a po jakém typu tréninku je vhodné jej provádět.
Nejčastějším důvodem strečinku bývá zlepšení mobility neboli rozsahu pohybu u vybraných svalových skupin, potažmo kloubní pohyblivosti. Dle mých zkušeností je provádění strečinku za tímto účelem spíše kontraproduktivní, a to ze dvou důvodů:
- Každý sval má svůj obranný mechanismus. Je to hlavně z důvodu, aby se při přílišném natažení nepřetrhl. Jde o tzv. “Stretch reflex”, kdy se sval, který natáhneme příliš, automaticky reflexivně stáhne a tělo tak samo reguluje délku svalu, aby nedošlo k jeho poškození. To znamená, že pokud se doslova tlačíte do vámi požadovaného rozsahu, můžete si spíše ublížit.
- Každý kloub má kolem sebe svaly uspořádané tak, aby byl co nejstabilnější. Pokud tuto rovnováhu narušíme tím, že svaly a vazy kolem kloubu povolíme statickým protahováním a zároveň tu samou oblast dostatečně a správně neposílíme, vystavujeme se tím nebezpečí nestability kloubu a zvyšujeme riziko případného zranění.
Nabízí se tedy otázka jak svoji pohyblivost (mobilitu) zlepšit a přitom si udržet zdravé a funkční svaly?
Odpovím dvěma pojmy, které určitě znáte – dynamický strečink a silová mobilita. Osobně rád oba způsoby propojuji, kombinuji a zařazuji je do každého tréninku. Dynamický strečink společně se základní mobilizací jako formu rozcvičení – o typech rozcvičení si řekneme příští měsíc – a silovou mobilitu jako pohybovou přípravu a zlepšení techniky základních silových cviků. Pokud totiž tělo správně zatížíme v rozsahu, který je zhoršenou mobilitou omezen, protažení bude efektivnější a hlavně déle vydrží.
Druhým nejčastějším důvodem, proč se běžně strečink zařazuje na konec tréninku, je zlepšení regeneračních procesů – “aby to méně bolelo”.
Cílem silového tréninku je vytvořit ve svalech napětí a tudíž protahování po něm je zcela nesmyslné. Nejenom, že tím napětí ve svalu odstraníme, ale mnohdy ještě způsobíme nestabilitu protahované oblasti (viz. výše).
Naopak po vytrvalostním tréninku, například běhu je strečink zcela na místě. V tomto případě může a opravdu pomáhá odstranit napětí z přetížených svalů dolních končetin a napomáhá regeneraci.
Mým cílem rozhodně není tímto článkem říct, že strečink je zcela zbytečný. Berte jej proto jako jiný pohled na tuto problematiku a třeba i jako další názor do diskuze :).
A co vy? Protahujete se po tréninku?
Napadá vás něco, o čem byste si chtěli přečíst příště? Nechte komentář, napište e-mail (trubiroha@zone4you.cz), nebo mě prostě potkejte ve fitku a navrhněte si další díl podle sebe :).
